Původně jsem se chystal sepsat pár řádek po rovné tisícovce ujetých kilometrů, nicméně se to vše nějak zvrhlo. Když jsem pak s překvapením zjistil, že podle počtu ujetých kilometrů jsem měl být přibližně včera na garanční prohlídce, nezbylo než se na chvíli utrhnout a zhodnotit zážitky s naším dlouhodobě testovaným Zoomem.

Hned na začátku musím s úsměvem na rtech konstatovat, že se konečně objevily první závady. Ne snad proto, že bych se řadil do skupiny zákeřných redaktorů, majících dobrý pocit ze zničené věci, ale proto, že se v testu objeví konečně trochu kritiky. Její tíhu bude muset na hřbetu nosit hned několik součástek. Především se jedná o centrální stojánek, který se po mnohých kontaktech se zemí na levé straně ulomil, což mělo za následek sice vratké parkování, ale konečně šlo ZOOM pořádně klopit na obě strany (nový stojánek stojí 450 Kč a v případě, že bude nalezena vada materiálu, je jeho výměna zdarma v rámci garance).

Do věčných lovišť se zřejmě kvůli vibracím odebrala žárovka parkovacího světla a svou službu vypověděl také benzinový filtr, který nejen že byl namontován již z fabriky obráceně, ale především začal téct. Mezi opravdu drobné závady bych zařadil povolenou matku držící očko kufru, takže nebylo možné jej uzamknout, a tu a tam povolený nějaký ten šroubek, což se mi naštěstí vždy podařilo včas odhalit a napravit. Jinak ale musím uznat, že se Kentoya Zoom 4T 50 držela opravdu statečně. Každý pracovní den najezdila několik desítek kilometrů a to v plném zatížení - dvě osoby se zavazadly. Se zhoršujícím počasí se objevily také další neduhy spojené s velikostí stroje.Za deště (zejména pak při přepravě batohu v prostoru pro nohy) trpěla kolena řidiče, která kvůli  nedostatku prostoru musejí být vytočena ven. Zabrat však nedostával jen řidič a spolujezdec, ale také tlumiče, které poměrně znatelně změkly a nedokázaly už pobrat všechny nerovnosti, kterých je po Praze opravdu požehnaně. A nakonec je tu ještě přívod benzinu. Již jsem se zmínil o obráceném a částečně nefunkčním benzinovém filtru, který byl vyměněn za větší s papírovou vložkou, který sice není rozebíratelný, ale funguje o poznání lépe. Po jeho umístění do palivového systému se zlepšily nejen reakce na otočení plynovou rukojetí, ale také maximální dosahované rychlosti.

Přesto však nebyla regulace otáček motoru nikterak přívětivá. Zavření a následné otevření plynu bylo jeden čas poznamenáno silným škubnutím. Typickou situací, kdy bylo cukání opravdu nepříjemné, se stával rozjezd z křižovatky. Občas skútr doslova vystřelil, jindy zpočátku kuckal. Naštěstí garančka spojená se seřízením všechny tyto problémy vyřešila. Dlouho nám radost, ale nevydržela, 29.11. byl náš testovací stroj odcizen a test tím skončil.

Zdroj: ČMN č.49/2004